Sardinie 2022-23
Před pár lety jsme strávili vánoční čas na Sicílii a byli jsme nadšení. Proto jsme se loni rozhodli, že opět utečeme shonu před koncem roku tentokrát padla volba na Sardinii. Z Livorna jsme se přeplavili trajektem do Olbie a během následujících devatenácti dnů objeli Sardinii kolem dokola. Cestování Šalinou pro nás není jen jízda autem, ale také pobyt v přírodě, treky a výstupy na hory, nevynecháváme ani kulturní a historické památky.
Ze zasněžených Babic jsme odjížděli 20. prosince a první bivak byl na dálničním parkovišti kousek před Mestre. Další den kolem poledne jsme dorazili do Livorna a měli tak čas najít přístav a poté ještě docela pěkné místo na bivak kousek za městem v borovicovém háji, kde jsme čekali na kamarády. Martin s Danem přijeli až večer, který nám propršel. Brzy ráno jsme se nalodili na trajekt. Cesta nám trvala celý den a do Olbie jsme připluli už za tmy. Martin s Danem potřebovali nakoupit proviant, a tak jsme hledali bivak v nejbližším okolí Olbie
Následující den ráno jsme objížděli pobřeží směrem na jih a hledali romantické místo na břehu moře, kde jsme chtěli strávit Štědrý večer. Odpoledne se na nás usmálo štěstí a my zabivakovali nedaleko Capo Comina pod krásnou skalkou. Místečko malé tak akorát na dvě auta a stoleček
Na Štědrý den se počasí umoudřilo a přivítalo nás sluníčko. Pod námi šumělo moře sluníčko hřálo a my neodolali a vnořili se do osvěžující vody
Po koupeli započala příprava slavnostní večeře. Rybu jsme koupili předchozí den a všichni jsme se pustili do výroby bramborového salátu
Salát jsme dali uležet a vyrazili na nejvyšší vrchol Capo Comina. Na vrcholu byla kaplička a skvělý výhled na naše auta a celé pobřeží
Po návratu jsme ještě vylezli na skálu nad bivakem a ustrojili stromeček pod který jsme uložili dárky
Pomalu jsme začali prostírat štědrovečerní stůl a dodělávat večeři. Nejprve přípitek sardinským vínem, jako předkrm se podávaly mořské plody, pak následovala grilovaná ryba s bramborovým salátem. Nechybělo ani ovoce a cukroví
Blížil se večer, začalo se stmívat, nebe zčervenalo a my ještě dlouho seděli u ohně a plánovali další výpravy
Na Boží hod ráno jsme opustili pobřeží a zamířili do hor. V městečku Siniscola jsme nasáli vánoční atmosféru a pokračovali silnicí plnou serpentin k pohoří Monte Albo. Cestou jsme se kochali výhledy na okolní krajinu a moře na obzoru. Pak jsme odbočili po šotolině značené jako cyklostezka a stoupali na úpatí hor pod Punta Cupeti. Bivak jsme našli hned na začátku stezky vedoucí na vrchol
Chvilku po poledni jsme vyrazili na trek. Cesta vedla krásnou vápencovou krajinou a asi za hodinu jsme dosáhli vrcholu Punta Cupeti ve výšce 1029 metrů. Když jsme dorazili na vrchol kopce, okamžitě se nám otevřel nádherný výhled na masiv Monte Albo a pobřeží
Monte Albo je vápencový masiv dlouhý 20 kilometrů, podél kterého vede klikatá silnice s překrásnými výhledy do údolí. Nad silnicí se vypíná romantická scenérie tvořená vápencovými vrcholy. Po pár kilometrech jízdy jsme zastavili u studánky Fonte Sa Mela a doplnili zásoby vody. Nad studánkou se vypínala skála, na které jsme objevili lezecké cesty. Kousek za studánkou jsme ještě zastavili v sedle Funtana S’Adde
Odsud jsme zamířili do pohoří Supramonte, které tvoří vápencové horské masivy a plošiny z období druhohor, kde jsme se zastavili u krasového vývěru Su Cologone. Krasový pramen na úpatí hory Uddè vyvěrá z pukliny obrovského krasového jeskynního systému, který byl prozkoumán až do hloubky 135 metrů. Vytékající smaragdová voda teče krátkým potokem do řeky Cedrino. Krasový pramen s průměrným průtokem 500 l/s je nejvýznamnějším pramenem na Sardinii a byl v roce 1998 vyhlášen přírodní památkou. Všude, kam jsme přijeli, jsme potkávali lovce. Dubové lesy jsou pro prasata ideální a žaludy jim moc chutnají. Jednu takovou skupinu poněkud zmámenou místní kořalkou jsme potkali na parkovišti u Su Cologone
Hluboko v údolí Valle di Lanaittu jsou skryté jeskyně Grotta Sa Ohe a Su Ventu, spojené přírodním sifonem. První z nich, přístupná veřejnosti, je divoké a okouzlující místo, nazvané „Jeskyně hlasu“ podle vody, která zurčí v jejích tajných podzemních jeskyních; ta druhá, uzavřená v době výzkumu na neurčito, má některé nádherné stalaktity a stalagmity. My jsme vstoupili alespoň na začátek jeskyně Sa Oche. Voda v jezírku uvnitř byla tak průzračná, že když Pavel skočil z kamene dolů na domnělý chodník, ocitl se do půl lýtek ve vodě
Bivak v údolí Lanaittu jsme našli na louce se stolem a lavicemi, poblíž bylo také ohniště. Ve vaření jsme se střídali a Martin měl snad kuchařskou premiéru, Vytvořil však moc dobrý fazolový guláš s klobásou.
Následující den jsme popojeli kousek do nitra údolí, auta nechali na pasece a dál se vydali pěšky přes balvany hluboké soutěsky říčky Boccaportupo na začátek ferraty di Badde Pentumas – C/D. Myslíme si, že hodnocení C/D je hodně nadnesené, ferrata nás vyvedla poměrně snadno stěnou na vrchol soutěsky. Pak nastal menší problém s hledáním sestupu zpět k autům
Těšili jsme se na večerní táborák, ale zdrželi jsme se asi hodinu vyprošťováním Martinova auta pomocí navijáku
Vrátili jsme se do včerejšího bivaku a na buřtíky nakonec taky došlo
Ráno jsme přejeli do dalšího údolí řeky Rio Flimineddu a snažili se dostat po kamenité cestě co nejdál. Skončili jsme u neprůjezdného úseku připomínajícím vysoké schody. Dál jsme šli kousek pěšky a pak sestoupili k říčce. Voda byla sice velmi studená, ale to nás neodradilo od menší očisty těla. Po návratu k autu jsme hledali bivak a skončili jsme na piknikovém místě u řeky. Večer jsme grilovali, ale bylo zde takové vlhko a zima, že jsme brzy ulehli
Další den jsme absolvovali pěší výlet do slavné soutěsky Gorrupu. Na začátky soutěsky sedí prodavač vstupenek. A tak platíme každý 5 Euro za vstup. Není to žádná procházka, regulérní lezení a plazení se přes i pod obrovské, dokonale vyhlazené a kluzké balvany, které znesnadňují průstup a občas znemožňují průchod. Střídají se tak obtížná místa s lehčími úseky, které vedou po naplaveném štěrku. Před námi balvany, okolo nás vysoké a strmé skalní stěny soutěsky, nahoře úzký pás modré oblohy, no prostě úžasné místo. V nejužších místech dosahuje soutěska šířky pouhých necelých deset metrů s výškou stěn 200, možná i 300 metrů. I horolezci si zde přijdou na své. Po příchodu k nepřístupnému úseku se obracíme, opět procházíme soutěskou a pak nás čeká asi pětikilometrový návrat k autu. U auta opět potkáváme lovce, připíjíme si na setkání jejich kořalkou, kterou nám nakonec darují ještě i s lahvinkou vína
Ráno pokračujeme směrem na jih přes pohoří Supramonte, které se rozprostírá ve středu východního pobřeží Sardinie v oblasti obcí Oliena, Orgosolo, Dorgali a Urzulei. Průměrná výška vrcholů činí 900 m, nejvyšším vrcholem je Monte Corrasi s výškou 1463 m. Krajina Supramonte je velmi členitá, často přerušená úzkou strží, impozantními vápencovými vrcholy, rozlehlými pláněmi, hlubokými dolinami a schovanými roklemi. Bivak jsme našli nedaleko oblasti Faunistica di Sa Portiscra, která je přírodní rezervace v Supramonte di Urzulei. Jedná se o staletý les s duby cesmínovými, keři jalovce, a to je důvod proč byl právě sem úspěšně přesídlen jelen sardinský
Nad městem Baunei se otevírá na náhorní plošina Golgo. Náhorní plošina u pobřeží spadá prudce do moře, což ztěžuje přístup z pevniny k řadě pláží a zátok nacházejících se podél útesů. My jsme se rozhodli strávit Silvestra u pláže Sisine. Vede k ní šotolinová cesta. Prvních 17 km je lehoučká šotolinka přes plošinu. Udělali jsme zastávku u propasti Voragine di Golgo. Je to krasová propast vytvořená v jurských vápencích, nachází se v nadmořské výšce asi 400 metrů nad mořem a má dno po téměř kolmém spádu asi 295 metrů. Viděli jsme však jenom jícen zarostlý keři. Poté co cesta narazí na potok Codula de Sisine se její kvalita zhoršila a po 6 km celkem prudkého klesání jsme dojeli k závoře na místo Planu ‚e Murta. Tady jsme zabivakovali a poslední kilometr k pláži jsme došli pěšky. Po koupeli v křišťálovém vodě jsme se vrátili k autům
Večer jsme ugrilovali masíčko a rozloučili se se starým rokem bez hluku ohňostrojů a dělobuchů a také s kamarády, kteří se museli vrátit další den domů
Dál jsme pokračovali už sami do pohoří Gennargentu, kde jsme vystoupili na nejvyšší vrchol Sardinie Punta La Marmora (1829 m). Bivakovali jsme na blízkém vrcholu Bruncu Spina ve výšce 1829 metrů, kam nás dovedla 3 km dlouhá šotolina
Po větrné noci jsme pokračovali v naší okružní cestě po ostrově dál na jih. Cestou jsme bivakovali v údolí řeky Piricanas, kde nás navštívilo malé stádečko krav vracející se večer domů
K moři jsme pak pokračovali přes městečko Gairo kolem skály sv. Georgia. Gairo Vecchio je jedno z nejznámějších opuštěných měst na ostrově, které bylo opuštěno poměrně nedávno. Město bylo důležitou lokalitou v oblasti Ogliastra díky blízkosti dvou řek, ale zároveň bylo neustále v ohrožení kvůli křehkému terénu, který se po sezónních deštích stále více rozpadal. Několik povodní během staletí poškodilo skály, na kterých bylo Gairo postaveno, dokud v roce 1951 velmi prudká bouře způsobila sesuv půdy, který zničil velkou část města. Opuštění Gairo se nestalo přes noc, i když velká povodeň v roce 1951 je jednomyslně považována za poslední kapku, která přiměla místní obyvatele k rozhodnutí jednou provždy odejít. Mnoho obyvatel se snažilo zůstat ve svých domech ještě asi deset let, ale když se ukázalo, že tam není bezpečné bydlet, byla vesnice nakonec ponechána sama sobě. Poslední lidé žijící v Gairo Vecchio odešli v roce 1963
Ve vlnách na pláži u Capo Ferrato jsme smyli pot z výstupu na La Marmoru
Následující den jsme pokračovali do Nory, kde jsou pozůstatky nejmocnějšího sardinského města založeného Féničany. Archeologická lokalita Nora, která byla s největší pravděpodobností prvním a ve své době nejdůležitějším centrem ostrova. Díky své poloze má toto místo nezapomenutelné kouzlo, kdy je ze tří stran obklopeno mořem. Můžeme si prohlédnout pozůstatky římských lázní, patricijského domu s mozaikami, dlážděné římské silnice nebo výborně zachovalé divadlo
Naše okružní cesta Sardínií se stočila na západ a pokračovali jsme na sever. Nedaleko města Iglesias jsme vylezli ferratu di Gutturu Xeu. Je poměrně krátká a ukrytá v křovím porostlé skále
Ještě odpoledne jsme cestou na další ferratu zastavili u malého nuragu Su Nuraxi di Barumini. Nuragy jsou zvláštností a naleznete je pouze na Sardinii. Jsou to kruhové stavby z balvanů a jejich stáří je odhadováno na 3 a půl tisíce let a kdysi je postavila civilizace Nuraghů, které zde sídlila ještě před osídlením Římany v roce 238 před n. l. Na ostrově jich naleznete asi 7000. Tyto stavby jsou postaveny pouze z balvanů, bez pojiva, a přesto vydržely neporušené tisíce let v drsném přímořském podnebí. Stojí buď samostatně, nebo v komplexech
Via Ferrata della Medusa vede kolem útesu poblíž Samugheo, kde se nacházejí zříceniny hradu Medúzy. Jedná se o krátkou a panoramatickou ferratu s výhledem na řeku Araxixi, jemně meandrující mezi zelenou vegetací daleko pod námi. Zajištěná cesta začíná chodníkem od zříceniny Castello della Medusa a pokračuje výšvihem na panoramatickou římsu. Počasí se začalo zhoršovat, během průstupu ferratou jemně mrholilo, a proto jsme se rozhodli rychle odjet ještě dnes k další naplánované ferratě u Monteleone, kde by mělo být lépe
Ferrata della Regina se nachází na severní straně útesu pod městem Monteleone Rocca Doria. Tento skalní útvar je proslulý svými panoramaty a mnoha horolezeckými trasami, které jsou na jeho západní straně. Pouze polovina z 600m délky ferraty je vybavena ocelovými lany, protože zbytek je snadno průchozí, přesto zabere až 3 hodiny. Ferrata della Regina má výchozí bod na převislém úseku skaliska, který je sice zajištěný, ale přesto potřebujete silné ruce, abyste se udrželi na dlouhém žebříku nad nástupovou ocelovou sítí. V některých částech může být vegetace velmi otravná, ale vyšší římsa nabízí výhledy na jezero a jeho okolí. Kromě toho je zde také lanový most, pravděpodobně jediný na Sardinii. Zaparkovat, a dokonce i zabivakovat se dá u kostela odkud je přístup k ferratě i lezeckým cestám
Předpověď počasí už nedávala naději na výrazné zlepšení v následujících dnech, a tak padlo rozhodnutí o návratu domů. Cestou do přístavu Olbia jsme se zastavili se u malé hrobky Tomba dei Giganti Laccaneddu. Jedná se o dokonale zachovalou hrobku, po stéle však není ani stopy. Hrobka se skládá z jedné řady velkých bloků. Za apsidou hrobky je uspořádání kamenů, které by mohlo být dolmenem.
Poslední zastávka byla u šest tisíc let staré pyramidy Monte d´Accoddi poblíž města Sassari. Pyramidu Monte d’Accoddi postavili pravděpodobně lidé z neolitické kultury Ozieri v době 4 000 až 3 650 př. n. l. Archeologové zde objevili také menhir, zbytky oltáře, dolmen a řadu opracovaných kamenů nejasného účelu. Vévodí jim velký balvan evokující prasklé vejce.
Po příjezdu do Olbie jsme přebukovali zpáteční lístek na trajekt a odjeli na pobřeží strávit poslední den čekáním na odjezd. Sardinie na přelomu roku je skvělé období, minimum turistů, prázdné pláže i jiná turisty v létě zaplněná místa a počasí i teploty velmi příjemné. Jediná nevýhoda je krátký den