Moldavsko
Moldavsko jsme projeli od severu k jihu a snad mimo Kišiněva jsme viděli vše, co může tato země nabídnout. Velkou hraniční řeku Dněstr, staré pravoslavné jeskynní kláštery, zrenovované nebo obnovené dnes funkční kláštery a také vyhlášené vinné sklepy. Moldavsko je zemědělská oblast, stále jsme projížděli mezi lány obilí a slunečnice. Kolem Kišiněva obilí vystřídaly vinice. Ve vesnicích nemají zavedený vodovod, proto cesty lemuje spousta studní s dobrou pitnou vodou.
Hranici mezi Rumunskem a Moldavskem tvoří řeka Prut. Hned za mostem je Moldavská celnice. Nejprve běžná kontrola, pak jsme museli zaplatit 10 euro za používání silnic. Mildovi to tak hladce neprošlo, protože zapomněl doma zelenou kartu. Musel zajet nejprve do města Lipcani, tam zakoupit místní zelenou kartu a pak se opět vrátit na celnici. Celé to zabralo asi dvě hodiny, ale nakonec dobře dopadlo.
Ještě týž den jsme odjeli ke hranicím s Ukrajinou a hledali jeskyni Emila Racovity. 1 – Největší sádrovcová jeskyně u Criva na severu země byla objevena náhodou při odstřelu v blízkém lomu v roce 1959. Vchod jsme v blízkém lesíku nad lomem našli, ale byl zamčený a nikoho, kdo by nás pustil dovnitř jsme nenašli. Dál jsme jeli na východ.
2 – Vesnice Naslavcea na severní hranici Moldavska s Ukrajinou nabízí nejkrásnější výhled na řeku Dněstr. Výhledy na řeku byly opravdu úžasné, ale vesnice spíše osada byla úplně liduprázdná a zdála se být velmi chudobná. Pokračovali jsme dál po špatných asfaltových silničkách, které byly hojně střídány šotolinou, podél Dněstru na jih.
Moldavsko nabízí k prohlídce i pevnosti. Nejlépe zachovanou pevností, a za evropské peníze zrekonstruovanou, je 3 – pevnost Soroca ve stejnojmenném městě. Osmanská pevnost se nachází na břehu Dněstru a je vybudovaná v tureckém stylu. My jsme tam přijeli bohužel v neděli a kolem spousta stánků s kýčovitými suvenýry a skákací hrady pro děti a pevnost zavřená. V místní restauraci jsme poobědvali a pokračovali dál a hledali bivak, nejlépe u vody. Našli jsme rybník, ale břehy byly zarostlé rákosím a lemované bahnem. Místo, které jsme u břehu zvolili v bylo v malé pískovně a my mohli pozorovat krásné barevné vlhy hnízdící nedaleko. Ráno se Milda ukázal jako skvělý kuchař. Z deseti rozbitých vajíček připravil snídni obohacenou křupkami ze skořápek.
V Moldavsku snad neexistují vodovody, a tak v každé vesnici jsou u cesty různé studny, ze kterých jsme i mi brali vodu
Na břehu Dněstru ve vesnici 4 – Vadul Rascov jsme konečně našli malou plážičku a mohli provédt důkladnou očistu celého těla. U vesnice se nachází židovský hřbitov, který je reprezentativní památkou židovské komunity. Říká se, že zdejší židovský hřbitov je největší v Moldavské republice a jeden z největších židovských hřbitovů v jihovýchodní Evropě. V současné době zde nežije ani jedna židovská rodina, ale historie mnoha rodin se na kultuře obce podepsala.
Za vesnicí 5 – Saharna blízko Dněstru postavený v údolí je nejsvětější klášter, dnes nádherně opravený, dokonce má i krytý bazén s posvátnou vodou.
6 – V Tipově na skalnaté straně řeky Dněstr je největší pravoslavný jeskynní klášter v Moldavsku a ve východní Evropě. Dávno před vznikem feudálního státu Moldavsko zde vznikla komunita mnichů. Jeskyně byly údajně vykopány v desátém až dvanáctém století ve strmých útesech Dněstru. V roce 1776 začalo období prosperity, kdy byl klášter rozdělen na velké části, oddělené mohutnými sloupy. Během sovětského období byl klášter uzavřen a zničen. Od roku 1975 byly ruiny kláštera Tipova chráněny státem a v roce 1994 byly obnoveny bohoslužby. Po prohlídce jsme poobědvali v nedaleké restauraci.
Následující den jsme opustili tok řeky Dněstr a odjeli hledat areál rustikálních uměleckých řemesel ve vesnici 7 – Clisova Noua. Moldavané stále tkají autentické besarábské koberce na ručních stavech. Jak to dělají a jak vyrábí kroje nám místní ženy předvedly při malé exkurzi
Při hledání bivaku jsme na břehu rybníka objevili malý, ale krásný nový klášter Cyganesti. Rybník opět nebyl vhodný ke koupání, ale bivak na břehu byl příjemný
Dnes opravený 8 – Monastýr Curchi byl vyhlášen za nejkrásnější klášter v celém Moldavsku. Komplex se skládá z pěti kostelů, několika klášterů a mnišských obydlí. Ovšem nejproslulejší je kostel Matky Boží z 19. století. Během sovětské éry areál sloužil jako psychiatrická léčebna
Dalším cílem naší cesty po Moldavsku je údolí řeky Raut. Oblast 9 – Orheiul Vechi se svými jeskynními kláštery, kostely, starověkými a středověkými ruinami a fascinujícími přírodními skalními útvary je místem plným tajemství, legend a úchvatné krajiny. Dominuje jí opravený Klášter Narození Matky Boží. Historie kláštera sahá do 15.-16. století, kdy na místě dnešní stavby stával malý dřevěný kostelík. O dalším působení pousteven v této oblasti v průběhu 18. a 19. století nejsou žádné doklady. Ke konci 19. století byl klášterní život v oblasti postupně obnoven. V roce 1905 byl vysvěcen a znovu otevřen klášter Narození Matky Boží. Jakmile byl nastolen sovětský režim, Klášter Narození Matky Boží včetně přilehlé jeskynní Ermitáže se proměnili ve skanzen. V roce 1947, po inventarizaci knih a ikon ve vlastnictví kláštera, byly některé z těchto předmětů předány klášterům na Ukrajině. V roce 1968 byly odstraněny i kostelní zvony, které byly nahrazeny prázdnými plynovými lahvemi. Skutečné kostelní zvony byly nedávno přivezeny z Ruska. Současná mnišská komunita byla oficiálně zaregistrována v roce 1998.
Od řeky Raut jsmese opět vrátili k řece Dněstr, který je u města Molovata asi kilometr široký a my se rozhodli najít cestu ke břehu. Sjezd dolů byl prudký a rozbitý, ale loučka, na které se pásly krávy byla jako stvořená pro bivak a koupačku v teplé vodě.
Do vinařské oblast i Cricova jsme se moc těšili. 10 – Cricova je národní poklad a nejznámější vinařství v Moldavsku. Je to druhý největší podzemní vinný sklep v zemi, po Milestii Mici. Cricova se může pochlubit téměř 120 km podzemních tunelů, které jsou dostatečně velké pro průjezd vozidel.
Zdejší sklepy byly v podstatě doly na stavební kámen. Těžil se tady velice oblíbený kvalitní vápenec, tedy stavební kámen, který se po staletí dovážel hlavně do blízkého Kišiněva. Obsah prehistorických mořských organizmů v něm svědčí o skutečnosti, že před 12 miliony let bylo na tomto místě moře. Samotný název vinařství i labyrintu má poměrně pochmurnou historii. Moldávie poměrně dlouhou dobu patřila pod panství Osmanů. Ti, jako mohamedáni, měli zapovězeno pít víno. Totéž samozřejmě vyžadovali i od svých zdejších poddaných. Ti však praktikovali pravoslaví a ke svým liturgickým účelům víno naopak potřebovali. Tak se našel jeden statečný mnich jménem Ion, který se nedal zastrašit a ve zdejším labyrintu pro potřeby své i věřících víno vyráběl. Víno mu prý kvasilo v tajné jeskyni. To se islámským vládcům hrubě nelíbilo. Bohužel mnicha někdo zradil a osmanští páni si na nešťastníka došlápli. Než mnichovi usekli hlavu, asi s ním v rukavičkách nezacházeli. Jeho křik se rozléhal po celém údolí a lidi proto toto místo podle hlasitého mnichova bědování nazvali „Křik“, tedy Cricova.
Od brány nás zavezl elektrický vláček do hloubky 60 m. Podzemním ulicím tu říkají galerie. Jsou rozdělené na dvě části. V hloubce 60 m pod povrchem, skladují pouze víno v sudech. V druhé části, 100 m pod povrchem, skladují a také vyrábí klasickou francouzskou šampaňskou metodou kvašením v lahvích sekt. Ty se v určité fázi výroby staví se do speciálních stojanů, které se postupně sklánějí. Zde pracují pouze ženy, které každý den otáčí s lahvemi o 45 stupňů, aby se vinný kal a odumřelé kvasnice usadily na kovové korunce. Muži se prý na tuto práci nehodí. Mají větší ruce, a proto otáčí lahvemi o tři stupně více, tedy o 48 stupňů. To je podle zdejších odborníků moc.
V další části se nachází Národní vinný archív. kde skladují nejlepší vína z nejlepších ročníků. Obsahuje však nejen vína, ale i archivní pálenky. Například i archív Hermana Göringa, který po válce získal SSSR jako retribuci. Její součástí je i několik desítek lahví Becherovky. Nechybí ani kolekce VIP významných státníků světa. Najdeme tu například kolekci Angely Merkelové, Johna Kerryho, Vladimíra Putina, Donalda Tuska a prý nedaleko od Becherovky tu někde mají i kóji Miloše Zemana.
Krom neuvěřitelných zásob vína tu nechybějí ani mnohé degustační místnosti, a dokonce ani kaple. Protože sem přijíždějí návštěvy na vládní úrovni, jde o velice honosné sály. Mají tu například prezidentský sál, mořský sál, sál s archeologickými památkami apod
I my jsme na závěr absolvovali ochutnávku vynikajících vín, jako například Cabernet Savignon, Feteasca Neagra, cuvéé Codru a sekt Cuvée Prestige jako tečku za velice zajímavým výletem do zdejšího vinného podzemí.
Z hlubokého podzemí jsme se přesunuli na nejvyšší vrchol Moldavska 11 – Mt. Balanesti. Do výšky 429 m jsme vyjeli polní cestou a na vrcholu s překrásným rozhledem strávili noc.
12 – Vesnička Holubinka – moldavsky Huluboaia či Goluboje – leží přibližně 15 km od rumunské hranice, v jižní části země. Do roku 1912 se nazývala Novohrad. Vesnice Holubinka byla založena v osmdesátých letech devatenáctého století Čechy z ukrajinského Čechohradu. A dodnes zde žije česká menšina. My jsme navštívili českou hudební školu a paní učitelka, která hovořila česky nám vyprávěla o životě ve vesnici.
V Moldavskuje také spousta malých vinařství. Ve 13 – Vulcanesti jsme si v malém vinařství Kara Gani lahvinku vína na poslední večer v Moldavsku. Zabivakovali jsme v opuštěné pískovně nedaleko jezera Beleu a večer zapíjeli naši cestu Moldavskem, která následující den pokračovala do Rumunska.