Portugalsko jsme se rozhodli projet celé od severu k jihu. Hned za hranicemi se Španělskem(1) v nejsevernějším cípu Portugalska se rozkládá turisty ještě neobjevený NP Peneda – Geres, jeden z posledních opravdových přírodních rájů Evropy. První dva dny jsme strávili u potůčku nedaleko vesnice Castro Laboreiro(2).
V pusté krajině poseté obrovskými žulovými balvany jsme prošli celodenní trek po okolních kopcích. Počasí se umoudřilo a my zvládli našlapat 17 km pustou krajinou posetou obrovskými žulovými balvany a starými kamennými vesničkami. Ty působí dojmem, že čas se tu zastavil před dobou hodně vzdálenou. Většinou jde o seskupení několika kamenných domů s kaplí či kostelíkem, obklopených terasovitými políčky.
Nedaleko odsud se ukryto v hlubokém údolí nachází mariánské poutní místo s krásným barokním komplexem Santuário de Nossa Senhora da Peneda(3). Přístup k němu je opravdu působivý: vystoupáte tři sta metrů dlouhou cestou, lemovanou kaplemi a sochami s výjevy křížové cesty. Z rozlehlé terasy vychází monumentální schodiště k samotnému kostelu, kam se na přelomu srpna a září sjíždějí na náboženské slavnosti poutníci z Portugalska i blízkého Španělska.
Svérázný typ staveb, typický pro severní část Pyrenejského poloostrova, představují kamenné sýpky espigueiros, užívané k uskladnění kukuřice. Mají protáhlý půdorys, stojí na kamenných, asi metr vysokých pilířích a jejich boky mají mezi jednotlivými kamennými bloky úzké škvíry, které umožňují větrání. Stavěly většinou v suché, vyvýšené poloze, v místech, odkud rychle odtékala voda. Nejhezčí skupina kamenných sýpek je k vidění v severní části parku v obci Soajo(4).
Opustili jsme severní část parku Peneda a zamířili na jih do části Geres. Trek u vesnice Ermida jsme kvůli dešti vzdali a pokračovali přes Germil a Campo de Geres. Silnice se klikatí v horách s úžasnými vyhlídkami do údolí řeky a na středověký Ďáblův most u vesnice Sidros(5). Cestou na jih jsme v přírodním parku Alvao podnikli malý výlet k vodopádům Ermelo(6) na řece Rio Olo. Jsou tvořeny čtyřmi vodopády pod sebou od nejmenšího po největší. Pod každým je jezírko, ve kterém se dá krásně koupat.
Dál nás naše cesta zavedla do města Vila Real(7), kde jsme navštívili zámeček Casa de Mateus. Tento krásný barokní klenot vybudoval v na počátku 18. století Niccoló Nasoni pro Antonia Josého Botelha Mourãa. Sídlo i dnes obývají jeho potomci, přesto je z části zpřístupněn veřejnosti. Celý zámek obklopuje udržovaný park francouzského typu a všudypřítomné vinice. Zámek dal jméno světoznámému vínu Mateus Rosé, které je znalci považováno za nejlepší prodávané víno na světě. Podoba zámku je vyobrazena dokonce i na etiketě.
Malebné městečko Pinhão(8) se nachází na soutoku řek Douro a Pinhão, přímo v centru nejstarší vinařské oblasti Alto Douro, která je pro svou jedinečnou krajinu zařazena na seznam světového dědictví UNESCO. Tento region vyrábí víno více než 2000 let a světově proslulé portské víno je jedním z hlavních produktů. Údolím jsme sice jen projeli, ale pohled na nekonečné kamenné terasy osázené vinnou révou byl okouzlující.
Večer jsme přijeli k lezecké oblasti Serra dos Passos(9). Je to skalní hřeben na vrcholu hory Soalmeiro (940 m) s výškou stěn od 20 do 40 m z materiálu podobného jako naše Českomoravská Vysočina. Spousta dobře zajištěných cest od 4a až po 8a. Během dvou dnů jsme vylezli jsme pár hezkých cest a odjeli dál na jih.
V pohoří Serra da Estrela(10) se nachází nejvyšší vrchol pevninského Portugalska Torre vysoký 1993 m. Ten jsme zdolali autem po asfaltové silnici, která vede až na vrchol. Na vrcholu se nachází 7 metrů vysoká věž, kterou nechal postavit na začátku 19. století král Jan VI. Portugalský, aby nejvyšší místo Portugalska dosáhlo 2000 m n. m. Podle této věže je celá hora pojmenovaná.