Lotyšsko
Do Lotyšska jsme vjeli, aniž jsme postřehli hranice, které ohlásila pouze cedule u silnice s rychlostními limity. Lotyšsko se nám zdálo méně výstavné než Litva, zanedbané domy a paneláky, pořádek celkem slušný, ale takové postsovětské šedo. Rigu jsme pouze projeli a pokračovali do NP Gauja (1).
NP Gauja se rozkládá kolem řeky Gauja. Její hluboce zaříznuté údolí je místy lemované až 90 metrů vysokými skalními stěnami v oblasti, kde se řeka prokousala vrstvami devonských pískovců. To je ve zdejší ploché krajině něco nezvyklého. Skaliska, skalní věže, převisy, pseudokrasové jevy jako jsou závrty, jeskyně. Ne nadarmo se tomu zde říká lotyšské Švýcarsko. Jedním ze středisek parku je město Sigulda a z něj vede několik turistických stezek.
Bivak jsme našli na břehu řeky Gauja nedaleko Siguldy a strávili jsme tam tři noci.
První trek začínal v údolí na pravém břehu řeky Gauja, kde se nachází Gutmanisova jeskyně, největší jeskyně v Lotyšsku a vůbec ve všech Baltských státech (má délku 19 m, šířku 12 m a výšku 10 m). Je vyhloubená je v červených pískovcových skalách devonského stáří. Pojmenována je po léčiteli, který vodou z jeskyně uzdravoval různé nemoci a dle pověr by měla voda, vytékající z jeskyně, vyhlazovat vrásky. Jeskyně je zřejmě nejstarším turistickým objektem v Lotyšsku, neboť pokrývají reliéfy vyryté návštěvníky již v 16. století.
Z údolí řeky jsme po prudkých dřevěných schodech vystoupali na hřeben a po pár kilometrech vedoucích lesem přišli do vesnice Turaida, kde se nachází věhlasná Turaidská historická rezervace. Naše kroky nejprve míří k dřevěnému luteránskému kostelu, postavenému lotyšskými řemeslníky v roce 1750 na místě minimálně dvou starších kostelů. Uvnitř můžete uvidět i původní dřevěné vyřezávané lavice, kazatelnu a další vybavení, například dřevěný oltář je datován rokem 1751. Na oltáři je pak umístěn malý barokní obraz Golgoty od neznámého autora z konce 17. století, pravděpodobně pocházející z předchozí stavby turaidského kostela jako zvon ve věži, datovaný rokem 1663. Vše se kupodivu dochovalo v původní podobě, bez jakýchkoliv dalších úprav
A před námi se objevil velkolepý Hrad Turaida, který je hlavním magnetem celé rezervace, Na místě dnešního hradu existoval o již v 11. století hradiště turaidských Lívů, na kterém si koncem 12. století postavil dřevěný hrad jejich Kaupo, poprvé doložený v roce 1200. V roce 1203 vykonal cestu do Říma, kde se nechal pokřtít a následně se aktivně účastnil pokřesťanštění pohanských Lívů. Za to místní obyvatelé jeho hrad v roce 1212 vypálili. Když potom v roce 1214 připadl pravý břeh řeky Gauji rižskému biskupství, nechal zde zakladatel Rigy, biskup Albert, postavit cihlový hrad. Původní hrad se skládal pouze z velké kruhové věže a paláce, obehnané hradbou. Samostatně stojící obranná kruhová věž má průměr 13 metrů, sílu stěn 3 metry a vysoká je 38 metrů.
Strmou pěšinkou vedoucí lesem zpět do údolí jsme sestoupili na břeh řeky Gauja. Na pláži v malém kempu jsme schladili těla v silném proudu řeky a hrdla několika lotyšskými pivky
Následující den jsme vyrazili na na další trek v NP Gauja. Auta jsme zaparkovali u kempu Sigulda Beach a značenou stezkou podél řeky Gauja přišli na maličkou pláž, která nás zlákala ke koupání. Na protějším břehu se vypínal 15 m vysoký a cca 250 m dlouhý útes Devil’s Cave a v něm 8 m nad řekou vchod do jeskyně. Do roku 1980 bylo možné do jeskyně vstoupit po lávce vybudované pro turisty, ale od vybudování lávky pro pěší přes řeku Gauja je přístup do jeskyně zakázán
Po osvěžující koupeli jsme přešli jsme na druhý břeh řeky a pokračovali lesem po prudce stoupající stezce až k panství Krimulda. Historie panství Krimulda sahá až do 15. století. V roce 1849 zde byl postaven zámek, který patřil lichovským knížatům. Dnes budova slouží jako rehabilitační centrum. V blízkosti se nachází stodola, stáje, domy služebnictva a také malá hospůdka. Počasí se konečně umoudřilo neprší, zato je vedro k zalknutí. Naštěstí i v Lotyšsku lze koupit docela slušné pivo
Po několika dnech jsme odjeli z NP Gauja s cílem vystoupit na nejvyšší bod Lotyšska Gaizinkalns (311 m) (2). Podobně jako v Litvě, i tady výstup trval asi 10 minut a rozhled žádný
Krajina už není taková placka jako v Litvě. Mezi nízkými kopečky, kvetoucími loukami a poli se skrývají malé usedlosti s dřevěnými domy a mezi nimi se vine prašná šotolinová silnička. Cestou k Estonským hranicím jsme viděli mnoho čápů s mladými v hnízdech a obrovské plochy porostlé Bolševníkem velkolepým