Po přejetí hranic do Turecka jsme se chystali na dvoudenní odpočinek u moře v Igneadě (1), ale ten neskutečný bordel u pláže, kde jsme našli bivak nás od delšího pobytu odradil. Další den jsme hledali čistější pláž za Kiyikoy, kde jsme poobědvali skvělou rybu, ale vítr na pobřeží byl tak silný, že nás zahnal kousek do vnitrozemí. Noc jsme strávili na louce mezi dubovými lesy.
Byl víkend a snad všichni Turci se vydali na pláže a do lesů piknikovat. Našli jsme na mapě NP Yedigoler (2) s jezírky a mysleli si, že tam nikdo nebude. Ale k našemu zděšení tam byl šílený turistický cirkus. Rychle jsme projeli parkem kolem jezírek obklopených auty, sjeli do údolí a našli šotolinovou cestu kolem potůčku a u něj pěkné opuštěné místečko. Následoval další odpočinkový den naplněný praním koupáním v potoce a čtením.
Ráno jsme pokračovali na východ. Projížděli údolí lemované skalními útvary, asfaltová cesta byla úzká, vedla přes polorozpadlé mosty a srz úzké tunely. Kochali jsme se výhledy na skalní útvary a krásnou téměř opuštěnou krajinu.
V poledne jsme přijeli do Safranbolu (3), města zapsaného na seznam světového dědictví UNESCO s množstvím starých osmanských domů. Bývalé turecké názvy města jsou Zalifre a Taraklıborlu a řecké Theodoroupolis a později Saframpolis. Název města je odvozen od šafránu, jelikož Safranbolu bylo střediskem obchodu s ním. Dnes se šafrán dosud pěstuje v obci Davutobası, která se nachází 22 km východně od Safranbolu, jehož kvalita patři k nejlepším na světě.
Po malém obědě jsme město prošli a odjeli do nedaleké vesnice Yurukkoy (4), kde se nachází stará obecní prádelna. Pokladník nám pantomimicky předvedl, jak se zde hospodyňky praly.
Dvanáctý den našeho putování začal snídaní v borovém lesíku nedaleko Iflani. Zasyceni vejci na slanině jsme odjeli do vesnice Kasaba (5), ve které se nachází nejkrásnější turecká dřevěná mešita z roku 1366. Z venku to nevypadá, ale uvnitř je skvostný nedávno zrestaurovaný interiér.
Dál jsme pokračovali po nové silnici přes Kastamonu do západních Pontských hor, s cílem vyjet na nejvyšší vrchol IIglaz Dagi (6) vysoký 2580 m. To se nám opravdu podařilo. Na vrchol vede celkem slušná šotolinová cesta nejprve skalnatým úzkým údolím a pak se kroutí po pastvinách až se změní na kanenitou šotolinu, která nás dovedla až na vrchol. Šalina tak stála na zatím nejvyšším místě. Na vrcholku jsme posvačili a vrátili se stejnou cestou zpět na asfalt v údolí.
V plánu jsme ten den měli ještě jeden výjezd do hor k malému jezeru. Když jsme k němu přijeli, byli jsme nemile překvapeni. Voda kalná, břehy bahnité a plné kravinců a všude miliony much, tak jsme odjeli zpět jinou cestou do údolí nad městem Tosya a tam na paloučku mezi loukami a políčky zabivakovali. Ráno jsme sjeli na silnici v údolí a mířili do centra bývalé Chetitské říše.
Na kopci nedaleko vesnice Bogazkale bylo na přelomu 20. století objeveno hlavní město Chetitské říše Hattusa (7). Největšího rozkvětu město dosáhlo ve 13. a 14. století př.n.l. V troskách starověkého města byly objeveny archivy obsahující na pětatřicet tisíc hliněných tabulek popsaných klínovým písmem. Jejich obsahem byly státní resp. kultovní dokumenty, královské anály, korespondence, naučná i krásná literatura a další texty, které vedly alespoň k částečnému poznání života tehdejší chetitské společnosti. Veškeré záznamy byly vedeny chetitským jazykem. Vědcem, jemuž se roku 1913 podařilo tuto řeč rozluštit byl český rodák Bedřich Hrozný. Rozlehlé ruiny Hattusy pokrývají celý vrchol kopce. Je to rozsáhlý komplex, po němž se můžete pohybovat autem. Hattusa bývala velkým městem opevněným kamennými hradbami, dlouhými přes 6 km s několika branami – Lví brána, Brána Země a Královská brána.Nedaleko areálu se nachází skalní Svatyně Yazilikaya, v jejích stěnách byly vytesány reliéfy procesí božstev.
Na kopečku nad Hattusou jsme našli super bivak s výhledem do okolí, ale večer i celou noc hodně foukalo.
Amasya (8) je poměrně velké město rozkládající se v ostrém údolí mezi dvěma skalními masívy, podél řeky Yeşilirmak. V minulosti bývala hlavním městem Pontského království. Významnou památkou Amasye jsou hrobky pontských králů vytesané ve skalním masívu ve 4. století př.n.l. Na severním břehu řeky se dochovalo množství malebných osmanských domů, některé z nich slouží jako restaurace s výhledem na řeku. V jedné jsme poobědvali a pokračovali v cestě na východ.
