Podél černomořského pobřeží Turecka se táhne v délce asi 1000 km soustava pohoří pod společným názvem Pontské nebo Severoanatolské hory. Jejich nadmořská výška postupně roste od západu k východu. Nejvyšším vrcholem je Kačkar (turecky Kaçkar Dağı, 3937 m n.m.) ve Východopontských horách. Před odjezdem jsme si vytvořili mapu se všemi předchozími cestami a snažili se vyplnit prázdná místa. Jen pár destinací jsme chtěli vidět po letech, ale jako obvykle to bylo velké zklamání. Z malých vesniček se stala rušná turistická centra zaplavená všemi možnými atrakcemi ale naštěstí, díky koroně, pouze místními turisty. Nicméně většina území Turecka je mimo zájem turistů, a tak jsme mohli objevovat krásné liduprázdné kouty země.

Ani koronou jsme nebyli omezeni. V celém Turecku nosili lidé roušky, ale obchody a hospůdky byly otevřené. A díky velké inflaci i ceny byly mimořádně příznivé. Nafta v průměru za 16 korun a oběd v hospodě od tří do čtyř eur včetně salátu a čaje.

Za dva měsíce (srpen a září) jsme ujeli 11 071 km, z toho v Turecku 7 004 km a po šotolinových cestách 593 km. Při průměrné spotřebě 15 litrů na 100 km jsme spotřebovali 1661 litrů nafty.